Dryland – ENCORE 12.-13.3.2009Tak vyrážíme ještě naposledy na rakouské mixíky,než nám roztají.Přibíráme s sebou Šampíka a Míru.Naším cílem je Dryland.
Cesta do Rakous v pohodě,o půlnoci jsme na místě,tak honem spát.Ráno rychlá snídaně a vzhůru do kopce! Výšlap 1,5 hodinky s Pieps a sněžnicemi čerstvým sněhem a nevyzpytatelným laviništěm,teda žádnej hit, každopádně v jeskyni je bezpečněji. Tak rychle do práce, nejsme tu na dovolené J.
Luba jde do Encora M12+/13- ,který si minule prostoupil,jen ty bouldříky si pořádně nevyzkoušel. V druhém pokusu se mu kousnul cepín a nešel vytáhnou z lezecké pozice. Tituly jak z vykřičeného domu se linou z jekyně,kamzíci nechápou co to sem přijelo za exoty. Třetím pokusem ,kdy přes dvě mega střechy, kde si sedíš a houpeš na rukách,skáčeš bez nohou i na tření za jednu ruku, Luba dolezl po závěrečném rampouchu k topovému řetězu! Je to tam! Zatím asi po Albertovi Leichtfriedovi druhý přelez! Hodnocení nechává prý na jiných, zas tolik dřiny za takové číslo to nebylo J.
Míra se pouští do cesty Seitenwind M9. Bouldříky v 45° s dolezem po rampouchu .Pár pokusů a je to doma! Šampík taky pokusuje,ale zatím ho to nepouští. Jíťa nabíhá do Tension M12+,ale mega dlouhé tahy ve stropě není to pravé.Zkouší teda zkrokovat Unleshed M11- , problém ji dělá boulřík v převisu,kde musíš přelézt necvaklou presku a sedíš si na ruce za mršku na tření.Největší překážkou je ale dolez v 5-ti metrovém rampouchu připomínající spíš už jen zmrzlý sníh ,který má každou chvilku upadnout.
Čas běží, tak rychle za vydatného sněžení do údolí. U auta večeře a svařáček a jde se spát. My v autě a kluci ve stanu. Ráno je
Je čas na sestup.100 metrový traverz z jeskyně pod protější skalní masív nám mezitím zasypala „lavinka“.Je nám ouzko a to je ještě pátek 13-tého, opatrně scházíme po krajích žlebů k autu a rychle domů, zítra musíme do práce.
