Moc se předem omlouvám,
ale zprávička o našem listopadovém výjezdu do "Fontáče"
má trošku zpoždění. Myslela jsem si, že když dodělám školu,
tak budu mít víc volna… Ale ty předvánoční,vánoční a
silvestrovské služby a akce mé plány zase odsunuly. Tak teď…
Tím, že se nám překrývaly dva měsíce (říjen a listopad), mohly jsme si s Momo v práci požádat o delší volno a získaly jsme celých 12dní. Ondra měl také pár dní volna kvůli svátku, zbytek měl omluvený. Adamovi se také rýsovalo volno, jen trošku kratší. Akorát Luba musel zůstat, protože dodělává na Bubákově lanovku.
Předpověď počasí je na Fontáč výjimečně dobrá a Ondra i já ho známe jen z vyprávění a fotek – a přijde nám úžasný. Volba je tedy jasná.
Celý čtvrtek balím věci do tranďáka,v pátek ještě do práce a v sobotu vyrážíme v sestavě Momo, Oja a já, nejdříve směr Choceň, kde mají mládežníci MČR v lezení na obtížnost. Adam dorazí z Ostravy do Chocně, odkud budeme pokračovat. Společně s námi ještě vyráží z Vrchlabí na závody Benešáci a Klimentovi. Ráno je krásně jasno, asi – 4ºC. Tranďák si tak blafe možná o něco víc… Řídí Momo, když najednou, těsně za přejezdem, nám auto chcípne. Konzultujeme to po telefonu s Lubou a po chvilce zase jedeme. Něco ale není v pořádku. Při nízkých otáčkách prostě auto zhasne a nelze ho ovládat. To se nám málem stálo osudným při odbočce na Choceň, kde jsme to skoro narvali do svodidel, a pak ještě přímo v Chocni, kde nám auto zhaslo na kolejích.
No, ke stěně jsme
dojeli, ale už jsme tušili, že je Fontáč v ohrožení.
Konzultujeme s Lubou a ještě mým bráchou Zdendou, co se jen mohlo
stát. Po poledni máme vyjednáno, že se nám na auto koukne místní
borec servisák. Mezitím Oja topuje obě kvalifikační cesty a já
se slzami v očích pendluji mezi stěnou a servisem, kde mi sdělují,
že jsou přeskočené rozvody a jestli někam pojedeme, tak
maximálně domů, a to ještě na podvalu. Ok, verdikt je vyřčen,
realita je tvrdá.
Ondrovo finále mě hodně
zklamalo, ne že by lezl špatně, naopak, ale pochybné posuzování
toho, kdo kam doleze, podle materiálu, který ani není dovolený,
mě zklamal. Asi kdybych byla hodně ambiciózní rodič, tak bych se
hádala, ale bohudík nejsem (Ondro nezlob se na mě za to), a tak mi
to nešlo.
Každopádně
z toho bylo krásné třetí místo. A my jsme byli víc zklamaní z
toho, že jedeme domů. Odtahovka nás tam ve 23 hodin dopravila,
auto jsme vyložili a ještě ho odvezli zrovna do servisu.
Nevím, co všechno se ten večer ve mně odehrávalo, ale byla jsem strašně zklamaná… Každopádně se nám naštěstí nic nestalo a auto se nám pokazilo tady a ne někde ve Francii.
Chuť po bouldrování ale byla velká.
Nevím, co všechno se ten večer ve mně odehrávalo, ale byla jsem strašně zklamaná… Každopádně se nám naštěstí nic nestalo a auto se nám pokazilo tady a ne někde ve Francii.
Chuť po bouldrování ale byla velká.
Druhý
den, v neděli, jsme se všichni (Oja, Momo, Adam, Luba a já)
nalodili do našeho "hovňouse" Citroenu Berlingo a
vyrazili na den na Ostaš. Podzim je v plném proudu, listnáče září
zlatem, celý den pod mrakem, v podvlíkačkách a s termoskou v ruce
poletujeme nad pasekou a okolo Radiátoru.
S
Momo přelézáme Dannyho parťáky a Luba zase
Futur line SD.
V
pondělí nám v servisu řekli, že oprava je na tři dny. Naše
myšlenky na Fontáč se rozplynuly. Co teď? Balíme tedy "Hovňouse"
a vyrážíme v úterý ve složení Momo, Oja, Adam a já směr
hrubozrnný Fontáč – tedy na Petráč. Jdeme ve stopách
letošního Petrohradského Padání - Žihle. Zase je pod mrakem,
vlezlo a trochu poprchává, už jsem holt žena v letech, ale mlčím,
jsem ráda že jsem venku a děti se baví. Kameny, trošku zelené,
oživíme magickým práškem a po chvilce tam Oja na třetí pokus
dává 7C Saturnin.
S
Momo a Adamem přelézáme hned vedle 7B+ Saturn.
Přesouváme
se o sektor dál, kde se Momo nebála ustát stoupek v technickém
rajbásku a neuklouzla v mokrém vršku bouldru 120 Přes prsa
- její první 7C OS. Trošku jsem se jí zespoda smála, jak
se nahoře klepe, ale po chvilce jsem to pochopila. Adam už za tmy
přelézá traverz 8A. Těšíme se do pizzerie Gábina, ale
bohužel mají v úterý zavřeno. Najíme se a ohřejeme v hotýlku
Jesenice a přespíme u památného dubu v Petrohradu. Ráno, už
mrazivé, vaříme v novém altánu. Po chvilce zde zastaví
projíždějící auto a vystoupí paní. Čekáme, že asi bude
nějaký problém, ale paní nás mile pozdravila, dala každému
andělíčka pro štěstí, které vyrábí teď, když je jako
učitelka bez práce, a ještě nám ukázala, kde tu roste
kdoule, kterou si máme utrhnout aby nám provoněla byt (dodnes nám
voní v autě). Pomalu jsme dobalili, když si přišla skupinka
místních žen ke stromu zacvičit.
Vyrážíme směr Vlčák, je pod mrakem a vlhko. Momo tu má restík: Pláč, po pár pokusech a nadávkách se už malá Momo směje, že už na Pláč nemusí.
Vyrážíme směr Vlčák, je pod mrakem a vlhko. Momo tu má restík: Pláč, po pár pokusech a nadávkách se už malá Momo směje, že už na Pláč nemusí.
Ondra
si tu vyčistil boulder po krysách - Vlčí řev, nechal tu
kus kůže, ale vyplatilo se. Pořádně zabral, zařval a skočil a
7B+ přelezl.
Přejíždíme
k Nočníku. Ondra má jasno, jde na Levej 7B. Zkoušel ho tu
předloni a padal z vršku. Rozložil b-matku a hned to tam poslal z
první bomby. Co teď? Oja má jasno, líbí se mu boulder hned
vedle: Špekmen.
Někdy se pozastavuji nad zarputilostí, kterou dokáže vyvinout, když si něco zamane, a tak to bylo i teď. Kroky si vymyslel úžasně, nechápali jsme nic, ale kůže na prstech a síla na přelez už chyběla. Smutného Ondru jsme museli od kamene odtrhnout, ale slíbili jsme si, že se sem ještě letos vrátíme. Jeli jsme alespoň na den restovat a ohřát se domů.
Mezitím nám opravili Tranďáka, ale na Fontáč by už bylo jen málo času. Tak zůstáváme "doma" v Čechách. Další plán je Děčín. V pátek vyrážíme směr Modřín. Zlatavé modřínské břízy nám zase sluneční paprsky nepropustily, ale už jsem si zvykla. Došli jsme až do zadního sektoru Big Block, já jsem si tam zalištovala v Aqua parku 7A, Momo, Oja a Adam se vrhli na Čermyho návrat.
Adam
ho po chvilce pokořil a Oja s Momo dávali super pokusy, jen ta
hrana nahoře nechtěla pouštět.… tak jsme se přesunuli dál.
Oja
přeléza Kozlíkův boulder Krpatec 7B, pokusujeme v
okolí, co se ještě dá, až skončíme s čelovkami u Fox
racing. Už je tak brzo tma, sakra. Po chvilce Adama pouští,
Oja konečně nakrokoval těžký nástup, ale na přelez už nezbyly
síly.
Hotoví
se vracíme tmou přes paseku zarostlou kapradím a ještě se pěkně
zapotíme. Uvaříme u auta, ohřejeme se u ohníčku a svařáčku,
prostě super idylka.
Ráno
je mrazivé, ale je jasno a fouká. Přesouváme se na Sněžník.
Sluníčko nasvěcuje zlaté lístečky bříz, je to nádhera.
Nahoře
nás vítr s tou b-matkou skoro odnesl. Adam zůstal u Metra a my šli
směr Tělocvična. Adam přelezl Grahama a pokračovali jsme
směrem zpět. Musím říct, že moje voskové zmrzlé prsty si to
moc neužívaly, ale zbytku to nevadilo. Oja si spravil chuť v
Levých dírkách 7C, kde mi zase ukázal, že jeho dynamika
je neskutečná.
Momo
si tu přelézá přísná 7Ačka, ale všichni se už těšíme
na dnešní večer.
Jedeme
k mému bratrovi. "Bošek"(taky lezec) bydlí v Zákupech
se svojí rodinkou, a jeho syn Damián slaví 10. narozeniny. Večer
nás čekají i s dortem v podobě Mimoně. U nich je vždycky dobře.
Ráno vyrážíme směr Praha - máme rest day. Plán je jasný: Aqua
Palace. Vyřádili jsme se na vodních atrakcích i venkovní divoké
řece, která byla otevřená poslední den v tomto roce, ale hlavně
jsme si užili saunové ceremoniály. Fakt super. Pokračovali jsme
směr Černý Most ještě do kina, cestou jsme se posilnili v
pizzerii Metamorfóza, kde nás pobavil místní číšník, a film
Hotel Transylvánie 2, byl už jen třešničkou na dortu tohoto dne.
Adam se s námi rozloučil a jel do školy, my frčeli směr Petráč.
Dojeli jsme v noci k "našemu" dubu a šli spát. Ráno nás
probudila jinovatka v autě, všechno zamrzlé, - 4°C, ale jasno.
Petráč zářil svými zlatými bukovými a dubovými listy.
Přejeli
jsme opodál na sluníčko, uvařili snídani, čaj do termosky,
Ondra si dojedl zbytek včerejší slaninové pizzy - to aby byla
síla na Špekmena :)
Jako
už asi tradičně si přišla skupinka místních žen zacvičit k
památnému dubu. Jsme zmrzlí jako drozdi, u Nočníku bude ještě
stín, tak zamíříme na Větrnou hůrku. Prokřehlé prsty
nepobírají zmrzlé lišty, ale zkoušíme, co se dá, hlavně Oja,
nechápu nic, jeho nadšení pustit se do všeho, i když nemáš
šanci… Tedy, ono pak zjistíš, že ta šance při jeho morfo
podání tam asi je. Což se pak potvrdilo, když jsme přešli ke
Špekmenovi. Ondra si rozložil b-matky, očistil si chyty a šel na
věc. Přelezl to z první bomby, ani jsem to nenatočila, neudělala
fotku... netušila jsem, že to bude taková rychlovka. Byl šťastný
jako blecha - jeho první 8A! I slzička se zaleskla v koutku - a
nejenom v jeho.
Byl
tak namotivovaný, že řekl, že to přeleze klidně ještě jednou.
Tak jsem točila a Momo fotila. Super.
Já
jsem si pak šla ještě zkusit svůj restík Bouře a vzdor
7C a po pár heknutích a zalomení dírky to dopadlo.
Přejíždíme
ještě do sektoru pod Hradem, ale tělo a hlavně prsty nás už
neposlouchají. Je na čase jet si odpočinout a ohřát se domů.
Tak snad ten Fontáč dopadne příště.
Sorry
for being so late with my report of our November trip "to
Fontainebleau". I thought I'll have more free
time when I finish the school but due to all the shifts at work and
other activities I kept putting it off.
Me and Momo managed to get 12-day holiday, Ondra and Adam also had some time to spare, only Luba had to stay. The weather forecast was unusually good or Fontainebleau and as Ondra and I know it just from the photos and stories, it was quite clear we'll go there.
On
Saturday Momo, Oja and me are
heading to Choceň to the Czech
Championship in Lead
Climbing.
Adam meets us there. The morning is
clear, it's about
– 4ºC. Momo
is driving when suddenly the car stops - right behind the
rail crossing. We call Luba and few minutes later we go on but
something just
isn't right as the car always
stops and becomes uncontrollable at
low speed – like when we nearly hit the barriers or then in Choceň
when the car stopped at the rail crossing.
Well,
we arrived to the wall but we suspected that our plan was in danger.
We found a local mechanic to check the car, in the meantime Oja
climbed both qualification routes and I kept running around, tears in
my eyes, from the wall to the car repair – where they told me that
the only place we'd
go in this car was
home. Harsh reality…
I
was very disappointed by the final, Ondra was doing well but I didn't
like the questionable system of evaluation according to the material
which isn't even allowed. Maybe, if I was an ambitious parent (which
I'm not – sorry, Ondra), I would get into
an argument. Anyway, Ondra
ended up third which is a very
good result. And we were much
more disappointed by
the fate of our trip. Wrecking service drove
us home at 11 p.m. and the car was taken to the repair.
Fortunately, no one got
harmed and the car broke here and not somewhere in France.
The
next day, Sunday, we all (Oja, Momo, Adam, Luba and
me) boarded our Citroen Berlingo and
went to Ostaš. The autumn
weather was amazing, with golden leaves, and we
were running around Radiátor
dressed in warm underwear and with a
vacuum flask in our hands. Momo and me climbed
Dannyho parťáci and Luba
succeeded in Futur line SD.
On
Monday we learned that the repair would take three days so our hopes
to go to Fontainebleau were definitely gone. So Momo, Oja, Adam and
me decided to go to Petráč instead. After some rock cleaning Oja
climbs 7C Saturnin at the third attempt and Momo, Adam and me
finish 7B+ Saturn, which is right next to it.
At
the next sector Momo didn't get scared by a
technical slab and didn't slip from the wet top of 120
Přes prsa – and thus
finished her first 7C OS climb.
Adam climbed an 8A travers
after dusk.
Pizzeria
Gábina we were looking forward to is closed so we eat and get warm
in Jesenice hotel and then we spend the night near the memorable oak
in Petrohrad. The next day at Vlčák Momo climbed one of her yet
unfinished projects – Pláč. Ondra cleaned a boulder named
Vlčí řev 7B+, where he left a bit of skin but it was worth
it – he was successful.
Then
we moved to Nočník. Ondra was determined to finally finish Levej
7B. He was trying it two years ago but kept falling from the top.
Today he sent it at the very first try and moved to the neighbouring
Špekmen.
Sometimes I'm stunned by his stubborness and this is one of these moments. The moves he made up are amazing, but he lacks more strength and skin on the fingertips. We had to tear him from the boulder and promise to come back. Then we headed home to have some rest.
In the meantime the car got back from the service but we didn't have enough time left to go to Fontainebleau so we stayed here in Czech Republic and planned a session at Děčín. On Friday we set off to Modřín. At the Big Block sector I enjoyed the crimpy Aqua park 7A, while Momo, Oja a Adam went for Čermyho návrat. Adam succeeded in a while, Oja and Momo kept trying and were doing well but the edge at the top didn't let them finish.
Then
Oja climbs Kozlík's
boulder Krpatec 7B, and after some
attempts here and there we end up at Fox racing. It's
dark so soon, damn it... We need our headlights. Adam manages to
climb it, Ondra overcomes the hard beginning but doesn't
have enough strength to finish. So we get back to the car and enjoy
an idyllic moment with wine at the campfire.
The
morning is frosty, clear and windy. We move to
Sněžník. Adam stays
at Metro, the rest of us goes
to Tělocvična. Adam climbed Graham and Oja showed us
his uncanny dynamics in Levé dírky
7C, Momo did some cool 7As, but we were all looking
forward to the evening.
We
visit my brother who lives in Zákupy and whose son is celebrating
his 10th birthday. And then we spent the rest day in Prague. We
enjoyed the Aqua Palace, all the fabulous activities including the
wild river, but the best part was the sauna. On our way to Černý
Most where we planned to go to the cinema to see Hotel Transylvánie
2 we stopped at the Metamorfóza pizzeria. Adam left for school and
we returned to Petráč where we spent the night at „our“ oak
again.
In
the morning we first checked Větrná hůrka. It is difficult to hold
the crimps with the frozen fingers, but we do our best, especially
Oja – I really don't understand his enthusiasm
to try seemingly impossible things. But then one finds out that there
are always the chances. This proved again,
when he went for
Špekmen. He climbed it immediately, I
didn't even have tme to record it, or make a photo… I didn't expect
that he would be so quick. He was super happy – his first 8A. And
so motivated that he repeated
the climb and me and Momo made the photos and video.
I
tried one of my unfinished boulders - Bouře a vzdor
7C and after some struggle I was on top.
Then
we moved to another sector but it was
obvious it was time to go home and rest. Let's hope we get to
Fontainebleau next time.